Karl Hönig se narodil roku 1838 v dolnorakouské obci Ried am Riedenberg u Křemže. Do armády, k pěšímu pluku č. 49, vstoupil 28. listopadu 1854 jako dobrovolník. Na svobodníka byl povýšen 19. července 1855, desátníkem se stal 24. září 1856, titulárním šikovatelem 22. listopadu 1857 a skutečným šikovatelem 2. června 1858.
Roku 1859 se v řadádch svého pluku zúčastnil války v Itálii. 20. května se zcela mimořádně vyznamenal v bitvě u Montebello a za prokázané hrdinství získal nejvyšší vyznamenání pro poddůstojníky a mužstvo: zlatou Medaili za statečnost. Krátce nato, 28. května 1859, byl navíc povýšen na poručíka 2. třídy.
Dne 1. února 1860 byl převelen k pěšímu pluku č. 76, 2. února 1863 se stal poručíkem 1. třídy a 12. května 1866 nadporučíkem. Již 24. června se vyznamenal v bitvě s Itálií u Custozzy a bylo mu uděleno tzv. nejvyšší pochvalné uznání, v jehož důsledku byl po zřízení (1890) Vojenské záslužné medaile (zvané Signum laudis) nosit toto vyznamenání. Na hejtmana II. třídy byl povýšen 1. května 1876 a I. třídy dne 1. května 1878. Téhož roku se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny u lokality Isacić-Musinovac nedaleko Bihaće byl těžce raněn. Za prokázané zásluhy byl následně vyznamenán Vojenským záslužným křížem s válečnou dekorací.
Mimořádnou poctou bylo přeložení k osobní panovnické gardě harcířů 11. února 1880, kam vstoupil ve stejné hodnosti (rytmistr I. třídy). Zde sloužil až do konce března 1887, kdy po 32 letech služby odešel na vlastní žádost do výslužby. Při této příležitosti byl s platností od 1. dubna 1887 povýšen na titulárního majora.
Na svou žádost byl diplomem ze dne 15. prosince 1900 byl za více než třicetiletou službu s účastí Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu, získal predikát von a erb:
V červeném štítě vyniká zlatý orel s červenými jazyky z černé špice se svisle postaveným mečem se zlatým jilcem a záštitou, meč je v patě doprovázen dvěma zlatými hvězdami. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatá orlice s červeným jazykem.
Michal FIALA - Jan ŽUPANIČ
