Listinou danou ve Vídni 2. prosince 1774 potvrdila císařovna Marie Terezie (Petru) Vitu Gvozdanovichovi (*1738, Sichelburg [dnes Žumberak], +13. srpna 1802), podplukovníkovi karlovackého (něm. Karlstadt) hraničního husarského pluku, jehož předkové uprchli roku 1520 z Albánie před Turky a usídlili se v oblasti Žumberka v Záhřebské župě v Chorvatsku , uherské šlechtictví, do něhož byli roku 1586 povýšeni Mathias a Georgius Gvozdanovichové, a také erb:
Čtvrcený štít se srdečním štítkem. Ten je červený se dvěma křesacími ocílkami starých Illyrů (gvoz[d]gy). 1. a 4. v modrém do středu obrácený stříbrný pelikán na přirozeném hnízdě spočívajícím na zeleném pahorku krmící krví z vlastní hrudi tři mláďata. 2. a 3. ve zlatě černá korunovaná orlice s červenou zbrojí a jazykem. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými a černo – zlatými přikrývadly. Klenotem jsou dvě rozevřená červená křídla, na každém ocílka ze štítu, mezi nimi hořící granát.
Za statečnost prokázanou během Války o dědictví bavorské byl Gvozdanovichovi na 13. řádové promoci 19. května 1779 udělen rytířský kříž Řádu Marie Terezie. Na základě řádových statut byl poté Vitus Gvozdanovich, už jakožto plukovník karlovackých husarů, povýšen 21. srpna 1779 do uherského baronského stavu a byl mu polepšen erb:
Štít zůstal nezměněn, na něm spočívá koruna svobodných pánů a na ní tři přílby. Klenoty: I. orlice ze štítu, přikrývadla modro – stříbrná; II. původní klenot, přikrývadla červeno – stříbrná; III. pahorek s pelikánem ze štítu, přikrývadla černo – zlatá. Štítonoši jsou dva přirození draci. Pod štítěm se vine stříbrná páska s černou devizou fortitudine et vigilantia.
27. ledna 1791 přijal císař Leopold II. Vitova synovce Josepha Gvozdanovicse, obyvatele Osijeku a veterána z válek s Pruskem a Turky, spolu se syny Antoniem a Matthiou a dcerou Annou vzešlými z manželství s Catharinou Ivanossich, mezi starou uherskéou šlechtu a udělil mu stejný erb, jaký byl potvrzen jeho stýci roku 1774.
Királyi Könyvek, 50. kötet, 130-132 oldal; 51. kötet, 107-110 oldal; 55. kötet, 634-639 oldal.
Michal FIALA
