Ferdinand Gebhardt se narodil 18. ledna 1844 v Czernowitz v Bukovině. V září 1857 nastupuje do kadetní školy v Łobzówě u Krakova, Opouští ji jako námořní kadet 29. srpna 1859 a vstupuje do rakouského válečného námořnictva. V letech 1859–1860 se podílí na pozorovatelské mise během španělsko-marocké války na lodi Dandolo, která současně za války s Itálií ochraňuje rakouské a německé obyvatelstvo v Neapolském království, později odplouvá k syrskému pobřeží na ochranu tamních křesťanů. Roku 1864 se na palubě lodi Juan d’Austria účastní války s Dánskem a podstupuje boj. Roku 1866 na palubě lodi Schwarzenberg v předvečer války s Itálií hlídkuje jako fendrych řadové lodě u pobřeží, v bitvě u Lissy je těžce raněn. Koncem roku 1869 se stal osobním pobočníkem admirála Antona Michaela svobodného pána Bourguignona von Bamberg, v kteréžto funkci vydržel do poloviny roku 1871. V letech 1871-1872 sloužil ve Středozemním moři na lodi Novarra, v letech 1873–1875 byl velitelem lodi Thurn und Taxis, studoval kurs námořního minování a pak sloužil v námořním arsenálu. Roku 1876 se ocitá opět na moři na lodi Pola, v listopadu 1866 je povýšen na poručíka řadové lodě, od konce roku 1877 do roku 1879 působí jako instruktor na dělostřelecké školní lodi. Roku 1880 byl ze školní lodi Minerva převelen na válečnou loď Prinz Eugen, s kterou se u jižní Dalmácie účastnil demonstrace evropských mocností proti Turecku. Od ledna 1881 až do ledna 1884 sloužil jako pobočník velitele námořního arzenálu Maxe svobodného pána von Sterneck. V letech 1885 a 1886 podnikl na císařské jachtě Miramar dvě cesty do orientu, první s korunním princem Rudolfem a jeho manželkou, druhou s císařovnou Alžbětou. V letech 1887 a 1888 se plavil po Středozemním moři na palubě lodi Minerva, poté byl jmenován jedním z rozhodčích c. k. cvičné eskadry, v listopadu 1888 byl povýšen na korvetního kapitána. Od konce roku 1888 do ledna 1890 působil jako šéf štábu eskadry námořního velitele, v únoru 1891 je povolán do námořní sekce říšského ministerstva války. V prosinci 1891 se stává fregatním kapitánem. Koncem února 1894 odplouvá do Jižní Ameriky, aby v Montevideu převzal velení lodi Zrinyi, jejíž velitel zemřel v Rio de Janeiru na žlutou zimnici. V listopadu 1895 je povýšen na kapitána řadové lodě a stává se velitelem lodi Kaiserin Elisabeth. Roku 1897 mu bylo svěřeno velení lodi Wien, na níž dopravil námořního velitele na oslavy šedesátiletého jubilea vlády britské královny Viktorie. Od listopadu 1897 do ledna 1900 velel námořnickému sboru. 25. října 1900 byl jmenován kontradmirálem. Na odpočinek odchází k 1. květnu 1901. Za více jak třicet let služby v ozbrojených silách s účastí v boji jej císař František Josef I. listinou danou ve Vídni 13. května 1901 povýšil do šlechtického stavu, udělil mu predikát von Rauensee a erb:
V modrém štítě je zlaté kosmé břevno s černou galérou o šesti veslech provázené nahoře osmihrotou hvězdou a dole podkovou obrácenou ozuby dolů, obojí zlaté. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatá orlice s červeným jazykem.
Zemřel 29. března 1909.
Michal FIALA
