Gayer

Edmund Gayer (1860–1952) pocházel z Horních Moštěnic u Přerova na Moravě. Po dokončení studia práv nastoupil roku 1884 jako konceptní praktikant na vídeňské policejní ředitelství. Díky svému vzdělání a schopnostem rychle stoupal na hodnostním žebříčku: roku 1889 byl jmenován policejním koncipistou, roku 1891 komisařem, v roce 1899 vrchním komisařem a roku 1905 mu byl udělen titul a charakter policejního rady. Již v mladých letech se osvědčil jako vyšetřovatel a jako jeden z nejschopnějších policistů byl nakonec povolán přímo na policejní ředitelství. Zde zpočátku působil v oddělení kontroly spolkové činnosti, ale později se stal vedoucím státně-politického referátu, který se zabýval především zločiny proti státu. Zaměřil se přitom zejména na kontrašpionáž, boj s anarchismem a podvody při zprošťování od povinnosti vojenské služby.

Díky svým úspěchům byl roku 1906 přeložen do panovnické Kabinetní kanceláře a pověřen řízením tajné služby. Pomáhal zajišťovat bezpečnost v době císařského jubilea roku 1908, při volbách do Říšské rady i při eucharistickém kongresu ve Vídni roku 1912. Mimořádné zásluhy o stát získal v době Bosenské krize v roce 1908 a za aféry plukovníka Alfreda Redla roku 1913. Oceňována byla ale i jeho úzká spolupráce s vedením sociální demokracie, když se v souladu s vládní politikou snažil tuto původně radikální stranu změnit v jednu z opor monarchie. Za vynikající výkon služby byl oceněn roku 1904 rytířským křížem Řádu Františka Josefa a roku 1916 rytířským křížem Leopoldova řádu.

Poté, co v červnu 1917 odešel do výslužby vídeňský policejní prezident baron Ferdinand Gorup von Besánez (1855–1928) známý z vyšetřování sebevraždy korunního prince Rudolfa a baronesy Mary Vetserové, byl Gayer jmenován na jeho místo. V zimě 1917 a 1918 Gayer musel také řešit nárůst nespokojenosti obyvatelstva s výpadky zásobování potravinami a otopem, v lednu zachvátila velkou část Rakouska stávka a navíc v důsledku dvou ruských revolucí roku 1917 narůstalo v říši sociální napětí.

Nejvyšším rozhodnutím ze dne 8. března 1918 jej císař Karel I. povýšil do rytířského stavu. Listinou danou ve Vídni 18. května 1918 pak Edmund rytíř/Ritter von Gayer získal i erb s mluvící figurou supa (něm. Gaier):

V modrém štítě stojí na přirozené skále doleva otočený sup s hlavou otočenou doprava a s křídly připravenými k vzletu. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s modro - stříbrnými přikrývadly. Klenoty: I. sup ze štítu; II. dvě zavřená, šikmo dělená křídla – nahoře modré, dole se stříbrnou kvádrovanou hradbou.

V červnu 1918 byl rytíř Gayer jmenován ministrem vnitra ve vládě Ernsta rytíře Seidlera von Feuchtenegg. Ve funkci zůstal i za jeho nástupců barona Hussareka a Heinricha Lammasche. I po rozpadu monarchie zůstal loajální císaři Karlovi a antedatováním (nebo tolerancí antedatování) přispěl k legalizaci řady nobilitací a vyznamenání, které panovník realizoval až po své rezignaci na výkon panovnických práv.

 

Michal FIALA – Jan ŽUPANIČ

----------------------------------------------

ŽUPANIČ, Jan, Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století, Praha : Agentura Pankrác, 2023.

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com