Archivováno NK ČR

Vetsera

Sociální vzestup rodiny původně rodiny Vetserů (Večerů) začal před polovinou 19. století. Na jeho počátku stál Bernard (1796-1870), syn řemeslníka Josefa Vetsery (†1813/28). Před rokem 1848 zastával posty na regionální úrovni, ale rozhodujícím zlomem v jeho životě byla uherská revoluce let 1848-49. Bernard totiž zastával věrný Habsburkům, což se mu bohatě zúročilo. Plody této věrnosti sklízel i jeho jediný syn Albin  (1825-1887). Díky císařské přízni mohl studovat na Orientální akademii, vzdělávacím institutu, který připravoval budoucí rakouské konzuly.

Počátky jeho vzestupu jsou spojeny s Konstantinopolí. Albin zde sloužil déle než deset let a spřátelil se s bohatým bankéřem Theodorem Baltazzim (†1860). Ten si nezámožného rakouského konzula oblíbil a oba muži se záhy spřátelili. Vzájemné svazky Vetsery s rodinou konstantinopoských bankéřů byly ještě posíleny roku 1864 Albinovou svatbou s Theodorovou dcerou Helene Baltazziovou (1847-1925).

Dne 7. prosince 1866 byl jako c. k. legační rada vyznamenán rytířským křížem Leopoldova řádu, na jehož základě byl 24. března následujícího roku povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř Vetsera (Ritter von Vetsera). Zároveň mu byl udělen erb, který vycházel ze znaku příbuzných Theodora Baltazziho, bratrů Spiridiona a Epaminondase Baltazziů:

Ve zlatém štítě černé kosmé břevno, v jehož pravém horním konci se vidí zlatá hvězda. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s černo-zlatými přikrývadly. Z pravé vyrůstá zlatý drak s červeným jazykem a z levé pak zlatý jednorožec.

O pouhé dva roky později, 2. října 1869, byl již jako mimořádný a zplnomocněný vyslanec v Lisabonu vyznamenán malým křížem řádu Sv. Štěpána, na jehož základě se 30. ledna 1870 se baronem (svobodný pán Vetsera/Freiherr von Vetsera). Zároveň si nechal polepšit erb:

Štít zůstal nezměněn. Na něm stojí koruna svobodných pánů a na ní pak tři korunované turnajské přílby s černo-zlatými přikrývadly. Na prostřední je mezi černo-zlatě a zlato-černě dělenými otevřenými křídly zlatá hvězda. Z pravé vyrůstá zlatý drak s červeným jazykem a z levé pak zlatý jednorožec.

Baron Albin Vetsera zemřel roku 1887 v Káhiře. V nepříliš vydařeném manželství s Helene Baltazziovou měl několik dětí: Ladislause (1865-1881), Johannu (1868-1901),  provdanou hraběnku von Bylandt-Rheyd, Marii (1871-1889), familiérně zvanou Mary, a Franze (1872-1915).

Ladislaus zahynul jako šestnáctiletý při katastrofálním požáru Burgtheateru roku 1881. Mary byla nalezena mrtvá za dosud cela nevyjasněných okolností nalezena po po boku korunního prince Rudolfa v roce 1889.

Rod pokračoval prostřednictvím nejmladšího z dětí – Franze (1872-1915). I jemu pomohly vynikající rodinné vazby k prestižnímu sňatku s uherskou aristokratkou Margit hraběnkou Bissingen-Nippenburg (1883-1944). V manželství se narodily tři dcery. Roku 1915 padl baron Franz jako rytmistr 9. husarského pluku u Kukli na Styru ve Volyňsku. Jím rod Vetserů vymřel po meči. Dvě z jeho dcer Ferdinandine (*1905) a Alice (*1906) zřejmě zemřely svobodné. Nejmladší Nora (*1907) se provdala za Josefa hraběte Hoyose (1888-1964).

NáhledPřílohaVelikost
Vetsera 1867Vetsera 1867158.24 KB
Vetsera 1870Vetsera 1870199.97 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře