Archivováno NK ČR

Rothschild

Zcela mimořádné postavení mezi židovskou šlechtou měl původně německý rod Rothschildů. Jejich prvním známým předkem byl Isaak Elchanan (†1585) usazený ve Frankfurtu nad Mohanem, který si ve zdejším ghettu postavil dům nazývaný U červeného štítu (Zum rothen Schild). Jeho potomci se živili obchodem a drobným směnárnictvím. První skutečně významnou osobností rodu byl ale až Mayer Amschel Rothschild (1743-1812). Podle otcova přání se měl stát rabínem, ale poté, co mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče, byl poručníky vyslán do Hannoveru, kde se učil v bankovním závodě židovské rodiny Oppenheimových finančnictví. Právě zde se u něj projevil zájem o starožitnosti, přičemž jeho specialitou se staly staré mince. Hannoverská léta byla pro další život Mayera Amschela zásadní. Nejen, že se naučil základům peněžního podnikání, ale navázal zde i kontakty, které stály na počátku jeho hvězdné kariéry. Právě v Hannoveru se prý seznámil s hrabětem von Erstorff, stejně nadšeným sběratelem a navíc poradcem prince Viléma Hesensko-Kasselského, ve kterém vzbudil zájem o numismatiku. Získal tak cenné kontakty, které později zhodnotil.
 
Přibližně v téže době se vrátil do rodného Frankfurtu a začal budovat vlastní firmu, jež se věnovala nejen obchodu, ale i finančnictví. Zásadní obrat v Rothschildově životě znamenala francouzská revoluce. V tu dobu jeho firma působila nejen v říši, ale také ve Francii a Anglii a byla jednou z prvních skutečně mezinárodních společností. Rotschildovo renomé rostlo a když se roku 1799 obrátil na císaře se žádostí o jmenování c. k. korunním agentem, bylo mu okamžitě vyhověno. Listinou z ledna 1800 získal nejen tento titul, ale také další výsady (především osvobození od některých daní, právo pohybu po dědičných zemích a privilegium nosit zbraň), které dosud náležely převážně jen šlechticům této víry. Po vyhlášení kontinentální blokády významně poškozující evropský obchod, se rozhodl pokračovat v tajném obchodu s Británií a podporovat nepřátele císaře Napoleona. Mayer Amschel zemřel ještě před Napoleonovým pádem, 19. září 1812. Jím vytvořené impérium přešlo na pět synů: Amschela Mayera (1773-1855), který řídil firmu ve Frankfurtu, Salomona Mayera (1774-1855), zakladatele vídeňské linie, Nathana Mayera (1777-1836), jenž vedl podnik v Londýně, Karla Mayera (1788-1855), šéfa bankovního domu v Neapoli, a Jakoba Mayera (1792-1868), zakladatele pařížského závodu.
 
Prvního oficiálního uznání se Rothschildům dostalo paradoxně v Rakousku, zemi, která si jejich bankovní dům dlouho držela „od těla“. Po skončení válek se kancléř Klemens kníže Metternich a jeho ministr financí Philipp hrabě Stadion-Warthausen zoufale snažili stabilizovat katastrofální finanční situaci monarchie. Rakousko nutně potřebovalo hotové peníze a jedině Rothschildové dokázali potřebnou sumu zajistit. Šlo o oboustranně výhodný obchod – bratři měli sanovat rakouské finance a náhradou získat nějaké oficiální uznání za poskytnuté služby, o které zejména Amschel a Salomon již dlouho usilovali. Po delším jednání císař František I. kabinetním listem z 25. září 1816 povýšil Amschela a Salomona do šlechtického stavu a krátce nato, 21. října 1816 rozšířil nobilitaci i na další bratry Karla a Jacoba, v tomto případě jako projev nejvyššího uznání za podíl na finančních jednáních roku 1815. Všem pak byl listinou s datem 25. března 1817 udělen stejný erb:
 
Zlato-modře čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli je polovina černé orlice s červeným jazykem, ve druhém a třetím z okraje štítu vynikajícíc nahá ruka přirozené barvy držící čtyři hroty dolů otočené šípy s bílým opeřením. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí černá orlice s červeným jazykem.
 
Povýšení z roku 1816 se ale netýkala Nathana Mayera, který jako britský bankéř neměl s rakouským císařským domem tak úzké kontakty, jako jeho bratři žijící na kontinentě. Jeho jméno se začalo ve Vídni zmiňovalo stále častěji v souvislosti s rostoucí prestiží rothschildovské banky v Británii. Roku 1820 byl Nathan Mayer jmenován rakouským generálním konzulem v Londýně, což značně vylepšilo společenské postavení celé rodiny. Krátce po Nathanovi byl hodností rakouského generálního konzula ve Francii poctěn i Jacob, ředitel bankovního domu v Paříži.
 
Logickým potvrzením přední pozice rodiny Rotschildů mezi evropskými finančníky bylo další udělení dalšího titulu: tentokrát rakouského baronátu a rovnou všem pěti bratrům najednou – včetně Nathana, který dosud šlechticem nebyl. Příslušná nobilitační listina byla vydána 29. září 1822 a sourozencům byl zároveň polepšen erb:
 
Zlato-modře čtvrcený štít s červeným srdečním štítkem, ve kterém je doprava otočené tarče. V prvním poli je černá orlice s červeným jazykem, ve druhém a třetím nahá ruka přirozené barvy držící pět hroty dolů otočených šípů s bílým opeřením. Ve čtvrtém poli se vidí lev přirozené barvy s červeným jazykem. Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní jsou tři korunované turnajské přílby. Na prostřední s černo-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly je černá orlice s červeným jazykem. Na pravé s černo-zlatými přikrývadly je zlatá hvězda mezi dvěma rohy, pravým děleným zlato-černě, levým černo-zlatě. Z levé s modro-stříbrnými přikrývadly vyrůstají tři pera - stříbrné mezi modrými. Štítonoši jsou vpravo zlatý lev, vlevo stříbrný jednorožec, oba s červeným jazykem, stojící na červené a bílé pásce heslem CONCORDIA, INTEGRITAS, INDUSTRIA.
 
Z pěti bratrů jediný Amschel Mayer (1773-1855) zemřel bezdětný. Ostatní bratři založili vlastní linie a rod se tak neobyčejně složitě rozvětvil. K obtížné orientaci přispívají i velmi časté sňatky mezi členy jednotlivých větví, které (odhlédneme-li od možných genetických rizik) dále posílily rodovou pospolitost a zabránily většímu dělení majetku. Do dnešní doby žije linie pařížská Jakoba Mayera (1792-1868) a londýnská Nathana Mayera (1777-1836), jehož syn Anthony Nathan (1810-1876) byl roku 1846 povýšen na baroneta. Zemřel bez mužského potomstva a titul po něm zdědil synovec Nathan Mayer (1840-1915). Roku 1884 mu královna Viktorie udělila titul Baron Rothschild of Tring a jmenovala jej členem sněmovny lordů, čímž se stal vůbec prvním židem přijatým mezi britské peery.
 
Karl Mayer (1788-1855), nejdříve šéf bankovního domu v Neapoli, později hlava frankfurtského podniku, založil frankfurtskou linii, která vymřela jeho synem Wilhelmem Karlem (1828-1901) a podnik byl likvidován. Na rodinou tradici ovšem navázal manžel Wilhelmovy dcery Minny Caroline (1857-1903) bankéř Maximilian Benedikt Heyum Goldschmidt (1843-1940), původem z frankfurtské židovské rodiny, jenž byl roku 1903 povýšen do pruského šlechtického stavu s predikátem von Goldschmidt-Rothschild.
 
Zajímavým vývojem prošla i vídeňská větev Salomona Mayera (1774-1855). Kromě řady dalších podniků vlastnila od roku 1844 v monarchii známé vítkovické železárny, řadu dolů v ostravsko-karvinském revíru a velká slezská panství Hlučín a Šilheřovice. 28. ledna 1848 navíc Salomon Mayer získal jako první žid v monarchii od císaře Ferdinanda I. povolení ke zřízení fideikomisu z moravského panství Koryčany u Kyjova a paláce ve Vídni. Vážnost rodu sice částečně narušil útěk barona Salomona z Vídně, ke kterému se rozhodl po odvolání knížete Metternicha, ale ztracenou prestiž záhy získal zpět jeho syn Anselm Salomon (1803-1874), který se stal nejuznávanější osobou židovského vyznání v Rakousku a prvním židem, kterého panovník jmenoval členem panské sněmovny. Anselmův syn Salomon Albert Anselm (1844-1911) dokonce spolu se svojí manželkou Bettinou Caroline (1858-1892) z pařížské linie rodu získal 23. prosince 1887 od Františka Josefa jako první židovský šlechtic povolení přístupu ke dvoru, které bylo 29. ledna 1906 rozšířeno i na jejich děti. Privilegia Rothschildů v Rakousko-Uhersku byla zcela mimořádná, podepřená jednak jejich ekonomickou mocí, jednak nesmírnou vážností a prestiží, které se v celé říši těšili. Přestože postupem času počet židovských šlechticů stále vzrůstal, žádný z nich nikdy nedosáhl vlivu a postavení Salomona Rothschilda a jeho potomků.
 
 
Jäger-Sunstenau, Hanns, Die geadelten Judenfamilien in vormärzlichen Wien, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades an der philosophischen Fakultät der Universität Wien, Wien 1950, s. 124-125.
Myška, Milan a kol., Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století, Ostrava 2003.
Wilson, Derek, Rothschildové. Příběh bohatství a moci, Praha 1993. ¨
Zářický, Aleš, Rothschildové a ti druzí, Ostrava 2005.
Županič, Jan, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha 2006.

NáhledPřílohaVelikost
von Rothschild (1817)von Rothschild (1817)177.64 KB
sv. pán Rothschild (1822)sv. pán Rothschild (1822)202.72 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře