Parish ze Senftenbergu

Historii původně anglického rodu Parishů můžeme sledovat od přelomu 13. a 14. století. Právě z této doby se totiž dochovaly zprávy o sňatku Williama de Paris of Snetterton s dcerou a dědičkou sira Roberta Bustellera. Není vyloučeno, že má rod dokonce normanský původ. Svědčil by o něm jak predikát (de Paris), tak rodinná tradice. Původní způsob psaní rodového jména (Paris) se udržel do 17. století. Ze 16. a 17. století máme první doklady o užívání jména v podobě Parish, která od konce 17. století převládla.

 

Během občanské války mezi parlamentem a králem se Parishové postavili na stranu Karla I. a jejich majetek byl konfiskován. Rodina uprchla do Skotska, kde se její členové postupně prosadili jako obchodníci. Po sedmnáct generací žili Parishové na britských ostrovech, než se v polovině 18. století rozhodli přesídlit na kontinent, do Hamburku. Prvním Parishem, který se usadil v tomto významném říšském městě byl George (1710-1762). Narodil se ve skotském North Leith, stejně jako všechny jeho děti, které zplodil v manželství s Isabellou Smithovou (1737-1761), sestřenicí skotského filozofa a zakladatele moderní ekonomie Adama Smithe (1723-1790). Roku 1760 založil firmu „Geo. Parish and Son“. Spoluvlastníky se stali jeho synové John (1742-1829) a George (1744-1829).

 

John Parish byl na rozdíl od opatrnějšího bratra velmi energickým obchodníkem. Odhalil také ekonomický potenciál nově vzniklých Spojených států amerických a podporoval navazování vzájemných obchodních kontaktů. Jeden z jeho synů, John (1774-1858), byl prvním členem rodu, který svůj osud spojil s Rakouskem a českými zeměmi. Podobně jako otec a bratři se původně věnoval podnikání a v letech 1797-1815 byl spolumajitelem firmy „Parish & Co.” Od roku 1808 žil v Británii. Londýnská vláda jej jako člověka s vynikajícími kontakty na kontinentu často využívala pro akce zaměřené proti napoleonské Francii. V září 1809, po porážce u Wagramu jednal v Budíně, kam uprchl císařský dvůr, o britské pomoci monarchii. Právě tehdy zde získal vynikající kontakty, které měly být celé rodině zanedlouho velmi užitečné. Po skončení napoleonských válek se z podnikání John poměrně překvapivě stáhl. Dne 12. srpna 1815 totiž koupil za 1 milion zlatých vídeňské měny od Werianda Alfréda knížete Windisch-Graetze panství Žamberk s hradem Liticemi.

 

Zakoupením žamberského panství se John Parish dostal mezi společnost, která se té, v níž dosud žil, výrazně lišila. Elita britských ostrovů byla totiž hierarchizována odlišně a ani v Hamburku nebyl šlechtický titul předpokladem společenského postavení a kariéry. V Rakouském císařství byla ale situace odlišná. 31. srpna 1815 proto požádal Františka I. o povýšení do rytířského stavu dědičných zemí a udělení českého inkolátu. Přiložil také potvrzení anglického státního sekretáře Roberta Stewarda, vikomta Castlereagha, že pochází ze šlechtického rodu a jeho doporučení. Nejvyšším rozhodnutím z 10. ledna 1816 císař Parishově prosbě vyhověl a listinou z 19. února 1816 byl John[1], povýšen do rakouského rytířského stavu s predikátem rytíř/Ritter von Parisch a bylo mu povoleno užívat rodový erb:

 

V červeném štítě se vidí tři stříbrné hlavy jednorožce s krkem (2:1). Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby s červeno-stříbrnými přikrývadly. Z pravé vyrůstá stříbrný jednorožec, z levé pak tři stříbrná paví pera.

 

Parishovo postavení bylo ale natolik výjimečné, že již záhy po udělení rytířského stavu požádal o baronát. Ve své prosbě z 30. července 1816 uvedl, že je bohatým českým velkostatkářem, na jehož panství žije více než 12 000 poddaných. Při srovnání s ostatní českou šlechtou je tak jeho postavení rovno spíše svobodnému pánovi než rytíři. Opětovně také zdůraznil své zásluhy o rakouský stát. Zároveň požádal o predikát „von Senftenberg“, německé jméno města Žamberk. 13. prosince 1816 císař prosbu schválil a 19. května 1817 byla vydána příslušná nobilitační listina. Tou byl John rytíř Parisch povýšen za své zásluhy do rakouského stavu svobodných pánů s predikátem Parisch ze Senftenbergu (Parisch von Senftenberg) a byl mu udělen erb, který zajímavým způsobem kombinoval starý rodový erb s hlavou jednorožce se znakem města Žamberka:

 

Červeno-modře dělený štít. V horním poli se vidí stříbrná hlava jednorožce s krkem, ve spodním je na zeleném trávníku kráčející kanec přirozené barvy. Na štítě stojí koruna svobodných pánů. Štítonoši jsou dva zpět hledící stříbrní jednorožci stojící na bílé pásce s černým heslem Veritas et jus.

 

John Parish byl od roku 1814 ženatý s Angličankou Katharinou Birneyovou (1781-1856), ale manželství zůstalo bezdětné. Zemřel 2. září 1858 a ještě před svou smrtí odkázal své statky synovci Georgeovi (1807-1881), synovi Richarda Parishe (1776-1860), jediného z bratrů, který zanechal legitimní mužské potomky. 

 

George (1807-1881) vyrůstal v Hamburku a v letech 1835-1841 byl spolumajitelem firmy „Parish & Co.” Roku 1839 převzal od strýce Georgea správu rodinných majetků ve Spojených státech. Roku 1858 ale zemřel jeho další strýc John (1774-1858). George, jenž zdědil jeho východočeské statky, proto začal svazky s Hamburkem postupně uvolňovat. Centrum jeho zájmu představovaly Čechy, kde roku 1869 k Žamberku přikoupil velkostatek Brandýs nad Orlicí. George Parish často cestoval. Žil v Hamburku, Bostonu, New Yorku, Paříži i v Čechách a byl proslulý svou elegancí a extravagancí. Snad proto, že většinu života strávil mimo Rakousko, necítil potřebu disponovat šlechtickým titulem. Oženil se až krátce před smrtí. V prosinci 1880 si v Praze vzal Mary Sargentovou (1831-1912), původem z vážené a bohaté americké rodiny. Manželství ale zůstalo bezdětné. Česká panství tak opět přešla ze strýce na synovce a jejich dědicem se stal syn Georgeova bratra Edmunda (1816-1902), Oskar (1864-1925).

 

Oskar Parish byl v době strýcovy smrti ještě nezletilý a proto jeho české statky spravovalo kuratorium. Po získání plnoletosti koncem 80. let 19. století se Oskar ujal řízení velkostatků sám. Roku 1891 se oženil s Adelheid svobodnou paní Wiederspergerovou z Wiedespergu (1872-1963), dcerou Huga svobodného pána Wiederspergera a Marie svobodné paní Dobrženské. Ač nešlechtic, spříznil se tak se starou českou šlechtou. Od 1. ledna 1888 působil jako poručíkem v záloze 1. dragounského pluku, ve kterém dva roky aktivně sloužil, než převzal správu zděděných statků. Roku 1895 byl zvolen ve velkostatkářské kurii poslancem českého zemského sněmu a poslancem říšského sněmu.

 

O povýšení do šlechtického stavu – a to přímo mezi barony – požádal Oskar roku 1898. Přestože se Oskar Parish skutečně nemohl pochlubit žádnými zásluhami o monarchii, František Josef jeho prosbě vyhověl a nejvyšším rozhodnutím ze dne 19. ledna 1899 povýšil do stavu svobodných pánů s povinností uhradit taxu. Listinou ze 17. února téhož roku mu byl udělen predikát svobodný pán Parish ze Senftenbergu/Freiherr Parish von Senftenberg a udělen erb:

 

V červeném štítě tři zlaté hlavy jednorožce s krkem (2:1). Na štítě stojí koruna svobodných pánů a na ní korunovaná turnajská přílba s červeno-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatá hlava  jednorožce en face. Štítonoši jsou dva zlatí jednorožci stojící na bronzové arabesce.

 

Je zajímavé, jak pozoruhodně rychle se Oskar sžil s českým prostředím. Zámek v Žamberku se stal jeho oblíbeným sídlem a na počátku 20. století jej nechal secesně upravit. Naopak zámek v Brandýse byl roku 1914 prodán bankéřské rodině Fischerů. Jako poslanec byl odpůrcem nacionalismu a zasazoval se o spravedlivé národnostní vyrovnání mezi Čechy a Němci. Na říšské radě inicioval několik změn v burzovních zákonech. Přestože Parishové nikdy nepronikli mezi první společnost Rakouského císařství, byli s ohledem na své ekonomické postavení a původ uznávanými příslušníky zdejší šlechtické obce.

 

Dvě z jeho pěti dětí zemřely svobodné. Dcera Marie Helene (1892-1915) ve 23 letech ve Vídni a nejstarší syn Georg Marmaduge (1896-1915) u bukovinské Doborutz, kde padl jako c. k. praporčík dragounského pluku č. 6. Další dcera Helene (1894-1944) se roku 1918 ve Vídni provdala za Rudolfa svobodného pána Freudenthala (1886-1955), původem z nemanželské větve hrabat z Wrbna. Další dcera Elisabeth (1903-1986) si roku 1922 vzala Ericha hraběte Attems-Gilleis (1893-1943), ale již roku 1929 bylo manželství rozvedeno.

 

Současní Parishové pochází od Oskarova druhorozeného syna Charlese (1899-1976), jenž také zdědil východočeské rodinné statky. Jeho ženou se roku 1921 stala Elisabeth hraběnka Oppersdorffová (1902-1976), se kterou měl dceru a tři syny. Charles Parish vystupoval vždy jako český vlastenec a byl signatářem obou prohlášení české šlechty v letech 1938 a 1939. Roku 1948 mu byly jeho majetky zkonfiskovány a Charles i s rodinou emigroval. Nový domov našel v kanadském Ontariu, kde spolu s několika dalšími českými aristokraty založil jakousi šlechtickou osadu. Zemřel roku 1976 v Beamsville. Po roce 1989 byl majetek rodině navrácen a jeho současným vlastníkem je Charlesův nejstarší syn John Marmaduke (*1923).

 

 

Županič, Jan. Parishové ze Senftenbergu, Heraldická ročenka, 2009, vol. XXXII., p. 115-122

 


[1] Přestože se John ve své žádosti ze srpna 1815 podepsal jako „Parish“, je ve všech materiálech Vídně veden jako „Parisch“ a to jak při povýšení do rytířského stavu roku 1816, tak při udělení baronátu o rok později.

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com