Parish

Pruská rodina von Parish je stejného původu jako rakouští Parishové ze Senftenbergu. Stejně jako oni pocházeli od Richarda Parishe (1776-1860), hamburského rejdaře, bankéře a obchodníka anglo-skotského původu.

Pruské šlechtictví získaly dvě linie tohoto rodu. Nejprve šlo o větev Richardova nejstaršího syna Johna (1805-1868), který po otci zdědil statek Gottin. V letech 1830-1835 byl spoluvlastníkem firmy „Parish & Co.” a v letech 1834-1841 zastával prestižní úřad belgického konzula v Hamburku. V letech 1838-1846 byl majitelem statku Ruhleben v Holštýnsku. Později si ještě nechal u jezera Plön asi 40 km od Ruhlebenu vystavět luxusní rezidenci. Z důvodu vysokých výdajů se ale zadlužil a musel Ruhleben prodat. Po otcově smrti žil většinou na statku Gottin, který byl nedlouho po jeho smrti (1873) prodán. S manželkou Johannou Sophií Haltenhoffovou (1808-1871) měl dvě dcery a tři syny, ze kterých ale žádný neměl potomstvo a linie vymřela již v další generaci. Jako poslední zemřel nejmladší ze synů Richard (1846-1902). Byl poručíkem pruského gardového dragounského pluku č. 23, ale později se usadil ve švýcarském Vevey u Ženevského jezera. Dne 4. prosince 1899 povýšen do pruského šlechtického stavu s predikátem von Parish a zároveň mu byl udělen (resp. uznán) rodový erb:

V červeném poli tři stříbrné hlavy jednorožce s krkem (2, 1). Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s červeno-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je stříbrná hlava jednorožce s krkem.

Ve stejnou dobu jako Richard začal v Prusku o šlechtictví usilovat i jeho synovec Edmund (1816-1902. Na otcovo přání vystudoval práva v Edinburghu, Göttingenu a Berlíně a získal doktorát. V srpnu 1858 se na zámku Adelebsen u dolnosaského Uslaru oženil s Helene Annou von Adelebsen (1837-1907), původem ze starobylé severoněmecké šlechtické rodiny. Šlo o první sňatek se šlechtičnou, který příslušník rodiny Parishů v Německu uzavřel. Edmund zdědil roku 1868 zámek Wasserlos u Alzenau (východně od Frankfurtu nad Mohanem), vzhledem ke zdravotnímu stavu své ženy ale s rodinou trávil zimu většinou na Riviéře nebo v jihotyrolském Meranu.

Dne 12. prosince 1898 mu Vilém II. udělil pruský šlechtický stav, ovšem nejdříve pouze pro jeho osobu (ad personam). Po dalším vyjednávání a zaplacení dalších tax pak Edmund získal 4. prosince 1899, ve stejný den jako jeho strýc, dědičné šlechtictví.

Edmund měl pět synů, ze kterých se dva nedožili dospělosti. Ze zbylých tří nejmladší Francis Richard (1870-1903), nadporučík württemberského dragounského pluku č. 25 ve východní Africe, zemřel bezdětný. Zbylí synové na konci 19. století rod rozdělili do dvou větví. Zakladatelem starší (německé) linie byl Edmund (1861-1916), jehož jméno je nerozlučně spojeno s rozvojem německého letectví. Vznikající průmysl finančně podporoval, kupoval pro ně ve Francii první letadla a zasazoval se pro budování letectva v Bavorském království, kde žil. Byl dvakrát ženatý a jeho potomci dnes žijí Německu.

Mladší (česko-rakouská) linie pochází od Oskara (1864-1925), který po bezdětném strýci Georgeovi (1807-1881) zdědil český velkostatek Žamberk a 19. ledna 1899 mu byl v Rakousku udělen titul svobodný pán Parish von Senftenberg.

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com