Archivováno NK ČR

Oppenheimer

Oppenheimerové byli starou německou židovskou rodinou. Na počátku její slávy stál Süssmann Abraham Oppenheimer, privilegovaný žid a velkoobchodník v durynském Mühlhausenu. Roku 1787 jej císař Josef II.  jmenoval dvorním faktorem, tedy obchodníkem pověřeným zajišťováním finančních záležitostí panovnického dvora. Ve funkci se zřejmě osvědčil, protože mu titul roku 1791 potvrdil i císař František II. Jeho syn John B. Oppenheimer žil v Saském království, kde v Lipsku vlastnil prosperující obchodní firmu.
Nepřekvapí proto, že i jeho syn Ludwig John (1843-1909), vystudoval ekonomii. Rodina ale nezapomínala na své vazby k habsburskému domu a v době rakousko-pruského soupeření o rozhodující postavení v Německu stála rozhodně na straně Vídně. Sám Ludwig během války roku 1866 v Lipsku zajišťoval ošetřování zraněných a nemocných rakouských vojáků a protože konflikt neskončil podle jeho představ, rozhodl se usadit v Rakousku.
Ještě roku koupil Ludwig velkostatek a zámek Malá Skála a nedlouho nato, roku 1867, mu bylo uděleno rakouské občanství. Pravděpodobně jako odměnu za zásluhy prokázané říši během války roku 1866 byl ve velmi mladém věku, 24. prosince 1867, císařem Františkem Josefem vyznamenán řádem Železné koruny III. třídy, na jehož základě byl 25. července 1868 povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř (Ritter von) a získal erb:
Modro-zlatě čtvrcený štít. V první a čtvrtém poli je rostoucí korunovaný černý orel s červeným jazykem. Ve druhém poli se vidí zlaté tři snopy obilí (2:1), ve třetím tři zlaté kůly. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Z pravé s černo-zlatými přikrývadly vyrůstá zlatý dvojocasý lev s červeným jazykem, klenotem na levé s modro-zlatými přikrývadly jsou dvě zlatá zavřená křídla, každé se šikmým modrým břevnem. Pod štítem je zlatá páska s černým heslem Treu und beharrlich.
Jeho společenský vzestup byl vůbec neobyčejně rychlý. Záhy se stal poslancem českého zemského sněmu i poslanecké sněmovny říšské rady. Nejvyšším rozhodnutím z 9. října 1878 a listinou z 18. ledna 1879 jej císař povýšil „v uznání jeho neustálého vlasteneckého chování“ do stavu svobodných pánů s predikátem svobodný pán/Freiherr von Oppenheimer.
Erb nebyl změněn. Byla jen přidána baronská koruna a jako štítonoši přibyli dvě zpět hledící orlice přirozené barvy s červenými jazyky stojící na bronzové arabesce, na níž byla zavěšena páska s heslem, jež bylo nově psáno gotickým písmem.
Baron Oppenheimer byl později jmenován doživotním členem panské sněmovny rakouské říšské rady. Je také autorem několika spisů zabývajících se zejména politikou. Malou Skálu držel téměř čtyřicet let, ovšem nezanechal zde téměř žádné stopy. Zdá se, že zámek využíval jen jako příležitostné letní sídlo. Důležitá pro něj byla zřejmě jen držba velkostatku, která jej opravňovala volit a být volen ve velkostatkářské kurii. Roku 1902 velkostatek prodal Wilhelmovi šlechtici Medingerovi.
Oženil se s Gabriele von Todesco (1854–1943), dcerou textilního velkopodnikatele Eduard von Todesco (1814–1887), v jehož vídeňském paláci žil. V manželství se narodil jediný syn Felix (1874–1938). Ten vystudoval práva na vídeňské univerzitě, kde dosáhl refeerátu. V letech 1898-1900 cestoval po Německu, Anglii a Francii a v letech 1901-1904 působil jako konceptní úředník na c. k. ministerstvu obchodu ve Vídni. Rodový majetek mu ale umožnil nezávislou existenci a Felix záhy proslul jako významný sociolog a podporovatel umění. Během první světové války sloužil v armádě a dosáhl hodnosti nadporučíka v záloze.
V letech 1904-1924 pak  vydával časopis Österreichische Rundschau. Deutsche Zeitschrift für Politik und Kultur, kde psal studie k sociální politice a národnímu hospodářství. Proslavil se ale zejména jako mecenáš umění. Roku 1911 byl spoluzakladatelem Spolku státní galerie (Staatsgalerie-Vereins) pozdějišího Spolku přátel muzea ve Vídni (Verein der Museumsfreunde in Wien) a stal se jejím čestným předsedou. Organizoval také řadu výstav ve vídeňských muzeích. Jeho zájem o sociální otázku jej přivedl do čela výboru dozorčí řady První obecně prospěšné společnosti pro stavbu malých bytů (Erste gemeinnützigen Baugesellschaft für Kleinwohnungen).
Díky svému židovskému původu se stal po anšlusu Rakouska objektem nacistického pronásledování. Zemřel v listopadu 1938 při převozu do nemocnice, krátce poté, co se pokusil o sebevraždu.
Baron Felix Oppenheimer se roku 1900 oženil s Marií hraběnkou von Demblin (*1876), se kterou měl syny Hermanna (*1901) a Felixe Louise (*1908) a dceru Marii Gabriele (*1902).
 
Županič, Jan. František Zachariáš Römisch – podnikatel, velkostatkář, šlechtic. Z Českého ráje a podkrkonoší. Supplementum 13: Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji, Semily – Turnov 2009. s. 61-68.
Županič, Jan. Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou křížem, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012.

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Oppenheimer (1868)rytíř Oppenheimer (1868)185.87 KB
sv. pán Oppenheimer (1879)sv. pán Oppenheimer (1879)231.41 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře