Archivováno NK ČR

Mumb von Mühlheim

Šlechtický rod Mumbů založil chrudimský rodák Franz Mumb (1754-1832). Pocházel z vojenské rodiny (byl synem rytmistra-auditora) a na vojenském žebříčku vystoupal velmi vysoko. Již jako generálmajor požádal v lednu 1817 na základě třicetileté služby o nobilitaci. Šlechtický titul mu byl udělen listinou z 2. května 1817 zároveň s predikátem Mumb z Mühlheimu/Mumb von Mühlheim a erbem:

Modrý štít s kosmou zlatou patou, v jehož horním poli je zlaté mlýnské kolo provázené v pravém horním rohu štítu zlatou hvězdou. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými přikrývadly. Klenotem je modře obrněná ruka, která v modře obrněné pěsti drží meč se zlatým jilcem a záštitou.

Franz se oženil s dívkou ze staré šlechtické rodiny, Luise Karolinou svobodnou paní Schimmelpening von der Oye (1790-1868), a vojenskou dráhu ukončil v hodnosti polního podmaršálka. V jeho šlépějích pokračovali i jeho dva synové Ferdinand Anton (1817-1859) a Heinrich (1819 – po 1877).

Starší Ferdinand Anton se stal jedním z nejslavnějších rakouských důstojníků poloviny 19. století. Do armády vstoupil v necelých 14 letech roku 1830. Vyznamenal se během tažení proti uherským povstalcům v létě roku 1849, kde se účastnil řady bitev a při srážce u Királyrév (dnes Kráľov Brod) nedaleko Galánthy byl raněn na hlavě. Postupně se vypracoval na plukovníka a za války v severní Itálii roku 1859 velel 14. pěšímu pluku. Jeho role v bitvě u Magenty se zapsala do vojenských dějin monarchie, když se na čele svého pluku s neobyčejnou odvahou postavil nepříteli. Za hrdinství byl vyznamenán rytířským křížem Leopoldova řádu. O něco později prokázal stejné hrdinství i v bitvě u Solferina, kde ale padl.

Krátce po bitvě přistoupil císař František Josef I. k dosud bezprecedentnímu kroku a nejvyšším listem z 15. srpna 1859 čtyřem důstojníkům, kteří se u Solferina vyznamenali a zahynuli, nejen posmrtně udělil vysoká vyznamenání, ale dokonce přiznal jejich pozůstalým nárok na šlechtický titul, který byl s těmito řády spojován. Plukovníku Mumbovi přitom bylo uděleno vyznamenání nejvyšší: Řád železné koruny II. třídy.

Ferdinand Anton neměl v manželství s Marií rozenou Stöhrovou mužské potomky, ale zato dvě dcery: Katharinu (1851-1919), která zůstala svobodná, a Nathalii (1853-1943), od roku 1876 provdanou za c. k. námořního důstojníka irského původu Richarda Mitise Banfielda (1836-1906). Protože rakouské právo umožňovalo nobilitaci žen, požádala vdova Marie v červenci 1862 o povýšení do stavu svobodných pánů na základě řádu, který její manžel in memoriam získal, a krátce nato jí byl listinou ze 7. února 1863 tento titul skutečně udělen. Jejím prostřednictvím získala spolu s dcerami predikát svobodná paní Mumbová z Mühlheimu/Freiin Mumb von Mühlheim a byl jim polepšen erb:

Štít zůstal stejný (jen kolo se místo s osmi malovalo se šestnácti lopatkami), na štít byla vložena koruna svobodných pánů.

Posledním mužským potomkem rodu byl mladší bratr Ferdinanda Antona, Heinrich. I on byl původně důstojníkem pěchoty. Arcivévoda Ferdinand Maxmilián jej ale krátce před rezignací na členství v habsburském rodu a přijetím mexické koruny roku 1864 pověřil správou svého oblíbeného sídla, zámku Miramare u Terstu. Heinrich zde byl nejprve kustodem, ovšem roku 1866 mu císař František Josef I. udělil titul a charakter palácového intendanta.  

Na samém konci existence podunajské monarchie, v lednu 1917, požádaly obě pozůstalé dcery po plukovníku Ferdinandu Antonovi, Katharina Mumbová a Natalie Banfieldová, poslední členky tohoto rodu, císaře Karla I., aby povýšil jejich starší synovce resp. syny Ferdinanda a Karla Banfieldy do šlechtického stavu a povolil jim užívat jméno Banfield-Mumb z Mühlheimu/Banfield-Mumb von Mühlheim, aby jméno Mumb neupadlo v zapomnění. Panovník žádost schválil nejvyšším rozhodnutím z 29. srpna 1918, ale k vydání nobilitační listiny již nedošlo.

NáhledPřílohaVelikost
Mumb von Mühlheim 1817Mumb von Mühlheim 1817142.52 KB
Mumb von Mühlheim 1863Mumb von Mühlheim 1863190.95 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře