Archivováno NK ČR

Missiron z Lisone

Rodina Missironů (též Missironiů, Miseronů apod.) pocházela ze severoitalského Milánska, kde se nositelé tohoto jména objevují v městech Milán a Lisone již v 15. století. Za praotce rodu je považován Francesco Miseroni, připomínaný v osmdesátých letech 15. století v Milánsku. Jeho vnuk Octavio (1567–1624), brusič drahých kamenů na dvoře císaře Rudolfa II., se usadil v Praze. Dne 12. září 1608 byl spolu s bratry Alexanderem, Johannem Ambrosem a Aurelem povýšen do říšského šlechtického stavu.

Nepochybně nejvlivnějším Octaviovým synem byl Johannes Ambrosius (1611-1657).  Narodil se v Praze. Nepochybně díky rodinným kontaktům i vlastním schopnostem získal výnosnou funkci výběrčího vinného a pivního tácu a roku 1645 se usadil na Novém Městě pražském,kde se záhy stal obecním starším. Byl znám jako velice zbožný muž a na prsou údajně neustále nosil kopii obrazu slavné Zbraslavské madony, která ho chránila před všemi nemocemi i nebezpečím. Za zásluhy při hájení pražských měst před Švédy roku 1648 byl jemu a jeho bratrům Dionysiovi, Franciscovi a Hieronymovi 10. března 1653 potvrzen říšský šlechtický stav, udělen predikát z Lisone (von Lisone) a polepšen erb:

Pětkrát modro-stříbrně dělený štít, přičemž dvě horní pole jsou odděleny pilovitým řezem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je černá korunovaná orlice držící v pravém spáru černý, modře zakalený klíč, v jehož zubu je zlatá litera F. III., v levém smaragd.

Johannes Ambrosius se oženil s bohatou vdovou Annou Kateřinou Ježkovou z Rittersfeldu rozenou Beníkovou z Petrsdorfu, ale manželství zůstalo bezdětné.

Rod tak pokračoval díky jeho bratrům. Nejdéle žijící větev založil Dionysius (zřejmě 1607–1661), který patřil k nejznámějším umělcům své doby. Zastával i úřední funkce (např. roku 1631 se podílel na převozu českých korunovačních klenotů do Vídně) a byl jmenován i mistrem pokladu (správcem císařských sbírek na Pražském hradě). Po švédském vpádu na Malou Stranu se mu podařilo před nimi skrýt většinu uměleckých předmětů z drahých kamenů. Později byl pověřen stavbou Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí, stal se dozorcem nad budováním opevnění královských měst v Čechách a podílel se též na pracích komisí zabývajících se plavbou po Vltavě a Labi. Někteří jeho potomci drželi deskové statky a roku 1700 dosáhli povýšení do starého rytířského stavu, další zchudli a usadili se v Novém Strašecí. Z této nemajetné linie pocházel také poslední člen rodiny Josef Leopold, který zemřel roku 1817.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

ŽUPANIČ, Jan - FIALA, Michal, Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648, Praha 2001.

SKŘIVÁNEK, František, Genealogie Miseronů z Lisonu, I. část, in: Heraldika a genealogie, ročník XV/1982, č. 2, II. část, in: Heraldika a genealogie, ročník XVI/1983, č. 2.

NáhledPřílohaVelikost
Missiron von Lisone 1653.jpgMissiron von Lisone 1653.jpg117.95 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře