Metz von Spondalunga

Listinou danou ve Vídni 10. listopadu 1796 povýšil císař František II. do šlechtického stavu Josepha Andrease Metze, direktoriálního dvorního koncipistu, udělil mu titul Edler, predikát von a erb:

Polcený štít. Vpravo je v modrém zlatý lev s červeným jazykem. Vlevo je ve zlatě modré břevno provázené dvěma modrými hvězdami. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – zlatými přikrývadly.

Jeho potomek Alexander šlechtic von Metz (*Goblsberg, 23. února 1826) vstoupil 22. září 1845 jako poručík k praporu polních myslivců č. 1, 1. března 1849 se stal nadporučíkem. Spolu s povýšením na hejtmana byl 1. září 1852 přeložen k praporu polních myslivců č. 13, 30. dubna 1858 se dostává k pluku tyrolských myslivců, v jehož řadách dosahuje 27. prosince 1864 hodnosti majora a 23. dubna 1869 hodnosti podplukovníka. V této hodnosti je 26. srpna 1874 převelen k pěšímu pluku č. 17, u nějž získává 1. listopadu 1874 hodnost plukovníka. 23. února 1877 přechází k pěšímu pluku č. 47 a 21. srpna 1878 ke 4. pěší brigádě, kde 1. listopadu 1879 postupuje na generálmajora a v této hodnosti je s platností od 1. února 1883 penzionován. Během své kariéry se účastnil italských tažení v letech 1848, 1849, 1859 a 1866. Při posledním tažení se vyznamenal 11. července v bitvě u Spondalungy a jeho obranu Stilfserjochu (dnes Passo dello Stelvio) císař František Josef I. ocenil Řádem Železné koruny III. třídy uděleným 31. prosince 1866. Až do své smrti 16. března 1889 však Alexander šlechtic von Metz nepožádal o povýšení do rytířského stavu. To učinil až jeho syn Rudolf (Vitéz Rudolf Wendelin Alois, *České Budějovice, 11. května 1861; + 21. října 1943), plukovník a velitel pěšího pluku Erzherzog Franz Ferdinand č. 19, 28. února 1913. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 15. listopadu 1913 jej císař František Josef I. z obzvláštní milosti na základě Řádu Železné koruny III. třídy uděleného jeho otci povýšil do rytířského stavu. Listinou ze dne 26. února 1914 mu udělil predikát Ritter Metz von Spondalunga a polepšil erb:

Štít zůstal nezměněn. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby s modro – zlatými přikrývadly. Klenoty: I. tři pera, jedno modré mezi dvěma zlatými; II. původní klenot.

 

Michal FIALA

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  

Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com