Gabriel Max (*Praha, 23. srpna 1840, +Mnichov, 24. listopadu 1915) pocházel ze slavné umělecké rodiny a byl vnukem sochaře a řezbáře Josefa Františka Maxe. Této profesi se věnoval i jeho otec Josef (1804-1855), který ale předčasně zemřel, a strýc Emanuel (1810-1901), roku 1875 povýšen na rytíře Maxe z Wachsteinu. Oba patřili k české sochařské špičce a jejich dílem je například pomník maršála Radeckého, původně umístěný na Malostranském náměstí v Praze.
Gabriel žil od 60. let v Mnichově, kde se roku 1879 na akademii stal profesorem historické malby a později také čestným členem zdejší Královské akademie výtvarných umění. Dne 30. října 1900 mu bavorský princ-regent Luitpold udělil rytířský kříž Řádu Bavorské koruny, se kterým bylo spojeno povýšení do osobního (nedědičného) rytířského stavu. 17. listopadu Max požádal o imatrikulaci do šlechtické matriky v rytířské třídě. Souhlas prince regenta přišel 27. listopadu a 2. prosince 1900 byla imatrikulace provedena. Spolu s predikátem rytíř/Ritter von mu byl také udělen erb:
V modrém štítě je na zlatém hnízdě stříbrný pelikán se třemi mláďaty. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem jsou tři pera, jedno stříbrné mezi dvěma modrými.
Michal FIALA - Jan ŽUPANIČ
