Archivováno NK ČR

Makovský z Makové

Rod Makovských má netypickou historii. Jeho zakladatelem byl soběslavský měšťan Vavřinec (+1580), který 21. září 1551 získal od Ferdinanda I. predikát z Makové a erb:

Zlato-modře dělený štít. Nahoře dvě zkřížené hnědé medvědí tlapy se zlatými drápy, dole vyrůstají z hrotu štítu tři odvrácené makovice přirozené barvy. Na štítě stojí kolčí přílba s modro-zlatými přikrývadly a točenicí. Klenotem jsou tři odvrácené makovice přirozené barvy. Roku 1558 se Vavřinec stal soběslavským konšelem. Měl dva syny, kteří ale zemřeli bez potomků, a dceru, provdanou za Jeronýma Karlů.

Protože rod vymřel po meči, povolil Rudolf II. 21. března 1589 přenést jeho jméno a přídomek na syny Jeronýma Karlů, Jeronýma a Jana, kteří se od této doby psali Makovský z Makové. Při této příležitosti byl bratrům rovněž polepšen erb – kolčí přílba byla nahrazena turnajskou a točenice korunou.

Nejznámější osobností rodu byl ale Jeroným Makovský. Roku 1592 se stal komorníkem Petra Voka z Rožmberka a o tři roky později přešel do služeb Rudolfa II. Zdá se, že k tomu došlo z iniciativy Petra Voka, který využil Jeronýmův zájem pro alchymii a učinil z něj svého zpravodaje u císařského dvora. Postupem času se Makovský propracoval mezi nejbližší služebníky císaře, roku 1597 se stal jeho nejvyšším komorníkem a 5. června 1598 byl přijat mezi rytíře. Začal rozhodovat o císařských audiencích a vyřizoval také nákupy pro Rudolfovy sbírky – a obojí se stalo významným zdrojem financí. Zároveň udržoval styky s Petrem Vokem, kterému nejen půjčoval peníze, ale navštěvoval ho i na jeho zámku v Českém Krumlově. Rudolf mu daroval dům v areálu Pražského hradu, ke kterému záhy přikoupil další, získal též statky na venkově a dům na Malé Straně, kde k velké nelibosti tamních měšťanů čepoval víno a údajně toleroval (či dokonce provozoval) kuplířství.

Roku 1603 upadl zkorumpovaný Makovský (mj. díky intrikám ambiciózního Filipa Langa z Langelfesu) v nemilost a v následném procesu odsouzen ke ztrátě cti, majetku a hrdla. Trest smrti mu byl nakonec změněn v doživotní žalář, ze kterého byl propuštěn až po letech – roku 1624, když mj. konvertoval ke katolictví. Majetek mu ale vrácen nebyl a zemřel roku 1630 zřejmě jako poslední člen rodu na Novém Městě pražském.

Jeho bratr Jan byl roku 1603 přijat i se synem Josefem roku přijat do rytířského stavu a po bratrově uvěznění získal z jeho majetku dům na Malé Straně. Oženil se s Alenou Žejdlicovou ze Šenfeldu, která nemovitost proměnila ve vyhlášený nevěstinec. Osobní spory mezi manžely vyvrcholily rozchodem a prodejem majetku. Syn Josef studoval na jezuitské koleji v Jindřichově Hradci a další informace o jeho osudech nejsou k dispozici.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

SUCHÁNEK, Antonín, Komorníci císaře Rudolfa II., Diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, České Budějovice 2008, s. 41-61.

 

 

NáhledPřílohaVelikost
Makovský z Makové (1551)Makovský z Makové (1551)148.33 KB
Makovský z Makové (1589)Makovský z Makové (1589)153.62 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře