Rod Krassnych pocházel ze židovské komunity moravského města Kojetína, kde jeho Bernhard Krassny (1817-1876) obchodoval s lihovinami. Později se spolu s manželkou Rosou rozenou Fischerovou přestěhoval do Vídně a zde se jim roku 1859 narodil syn Maxime (1858-1936).
Maxime Krassny záhy vynikl jako vynikající obchodník a finančník a dosáhl velmi významných funkcí. Stal se ředitelem dolnorakouské Eskomptní společnosti, prezidentem Stavební společnosti Union (Union-Baugesellschaft) ve Vídni, viceprezidentem Průmyslové banky pro Království haličské a vladiměřské ve Lvově a prezidentem, viceprezidentem, dozorčím radou a správním radou téměř dvaceti dalších společností.
Roku 1889 se ve Vídni oženil s Malvine Ehrenzweigovou (1866-1932), se kterou měl tři dcery a syna Franze Bernharda (*1903). Roku 1909 se ve vídeňské farnosti Rossau, kde bydlel, nechal pokřtít. Za svou pracovní činnost a úspěchy byl opakovaně vyznamenán – získal komturský kříž řádu Františka Josefa a byl rytířem řádu Železné koruny III. třídy. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 6. ledna 1911 jej František Josef I. v uznání mimořádně záslužného spolupůsobení při emisi státní renty povýšil do šlechtického stavu. Listinou ze 14. února 1911 pak získal predikát Krassny šlechtic z Krassien (Krassny Edler von Krassien) a byl mu udělen erb:
Zlato-zeleně polcený štít. Vpravo vyrůstá z dělící linie černý orel s červeným jazykem. V levém poli se vidí zlaté břevno provázené nahoře třemi zlatými včelami (1:2) a dole otevřenou knihou se zlatou ořízkou, přes kterou je šikmo položen bílý brk. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s černo-zlatými a zeleno-zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí gryf s červeným jazykem.
Maximův syn Franz Bernhard se roku 1931 v Paříži oženil s Maií Luise Carré (*1901). Jejich potomci žijí ve Francii a užívají jména de Krassny.
