Archivováno NK ČR

Kawinek von Sworcani

Friedrich Kawinek (1862-1926) se narodil jako syn železničního inženýra v Horních Heršpicích (Ober Gespitz) u Brna (dnes součást Brna), tehdy většinově německé obci, a domovsky byl příslušný do Brna.

Po absolvování dvou tříd reálného gymnázia v Praze, které absolvoval s dobrým prospěchem, se 1. července 1876 přihlásil do kadetní školy v Praze, kterou absolvoval s dobrým prospěchem roku 1881. Do armády ale vstoupil až 20. července 1879 jako dobrovolník na standardní dobu tří řádných, sedmi záložních a dvou let v zeměbraně a byl zařazen k pěšímu pluku č. 11 princ Jiří Saský. Zde pak pokračoval ve studiu pátého ročníku kadetní školy. V rámci kadetní školy byl pravidelně povyšován a to 12. prosince 1880 na kadeta – titulárního desátníka, 18. srpna 1881 na kadeta – titulárního šikovatele, 26. prosince 1881 na kadeta četaře – titulárního šikovatele.

Roku 1881 byl pěší pluk č. 11 nasazen při potlačování rozsáhlého povstání v Hercegovině a jižní Dalmácii. Zde v jeho řadách také zasáhl do srážky u Svorčan. Šlo o menší potyčku, ke které došlo 20. března 1882 v jednu hodinu odpoledne, kdy velitel vojenské stanice v Korytě major Keil dostal zprávu, že nedaleko byli oloupeni tři muslimové bandou asi 20 lupičů. Keil proto vyslal tři čety směrem na obec Planik. Okolo půl druhé narazily předsunuté jednotky na přibližně 60 povstalců, kteří ale již překročili černohorské hranice, a proto proti nim nemohlo být zasaženo. Jednotky pod vedením nadporučíka Valentina Kasperla z batalionu polních myslivců č. 20 se proto stáhly ke vsi Svorčan, což ale povstalci pochopili jako ústup. Jejich následný útok byl ale c. k. jednotkami odražen a povstalci utrpěli značné ztráty. V řadách rakouské armády se tehdy vyznamenal i Friedrich Kawinek. Své schopnosti ale prokázal již dříve, 16. - 17. ledna 1882 u Planiku a 30. ledna 1882 u výšiny Svorčani jižně odtud. Zde v několika střetnutích prokázal mimořádnou statečnost a svým příkladem dal impuls k rozhodnému útoku. Po skončení tažení byl vyznamenán stříbrnou Medailí za statečnost II. třídy. Následně byl 1. července 1882 povýšen na kadeta – důstojnického zástupce. Po ukončení hercegovinského tažení absolvoval v letech 1882 až 1883 s dobrým prospěchem jezdeckou školu v Českých Budějovicích.

Skutečným důstojníkem se ale stal až 1. listopadu 1884, kdy byl povýšen na poručíka a zároveň přeřazen k pěšímu pluku č. 45 princ Fridrich August Saský. 1. ledna 1889 se stal nadporučíkem, 1. listopadu 1895 hejtmanem. Roku 1890 byl jmenován velitelem vojenské stanice v Sanoku v Uhrách, od ledna do března 1894 pak velel poddůstojnické škole. Sám také absolvoval další vzdělávací kurzy: v červenci a srpnu 1894 střeleckou školu v Brucku nad Litavou, v první polovině roku 1895 pak školu pro důstojníky sborů. V polovině 90. let byl přeložen do Přemyšlu, kde od roku 1896 jako hejtman velel praporu. V uznání dlouholeté a vynikající služby byl nejvyšším rozhodnutím z 12. října 1905 vyznamenán Vojenským záslužným křížem. K 1. listopadu 1908 byl povýšen na majora a zároveň přeložen k pěšímu pluku č. 57 princ Sasko-Cobursko-Saafeldský dislokovanému také v Přemyšlu.

Dne 19. listopadu 1910 jej císař František Josef I. za více jak třicet let služby v armádě s účastí v boji povýšil do šlechtického stavu, udělil mu titul šlechtic/Edler, predikát von Sworcani  (odvozený od místa, kde se roku 1882 vyznamenal) a erb:

Polcený štít. Vpravo červeno – zlatě šachováno, clevo děleno. V horním zlatém poli vyniká z levého okraje paže oděná v červeném rukávu držící v pěsti handžár se zlatým jilcem, v dolním modrém horské pásmo na úpatí zeleně zarostlé, nad nímž se vznáší stříbrný půlměsíc obrácený rohy doleva, uvnitř nichž je stříbrná pětihrotá hvězda. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými a modro – stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí stříbrný lev s červeným jazykem.

První světová válka jej zastihla jako majora pluku č. 57, který byl dislokován v haličském Tarnówě, a proto se brzy zapojil do bojů. Matrikově, zdá se, stále náležel k pluku 57, byl ale pověřen velením domobraneckého (Landsturm) pěšího pluku č. 35. K 1. listopadu 1914 byl povýšen na podplukovníka a následně vyznamenán Řádem železné koruny III. třídy s válečnou dekorací. Ještě roku 1914 ale upadl do ruského zajetí, ze kterého byl propuštěn až po padesáti měsících roku 1918. Tehdy byl, s platností od 1. listopadu 1918, povýšen na plukovníka.

Po válce se usadil v Brně. Ještě v polovině 20. let se (zřejmě neúspěšně) domáhal odškodnění za léta strávená v zajetí. Roku 1925 je připomínán jako penzista a plukovník pěchoty ve výslužbě. Zemřel 18. listopadu 1926 v Brně. 

Jan ŽUPANIČ - Michal FIALA

NáhledPřílohaVelikost
Kawinek von Sworcani 1910Kawinek von Sworcani 1910146.44 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře