Archivováno NK ČR

Jerusalem ze Salemfelsu (Salemfels)

Jerusalemové patřili mezi nejváženější a nejvlivnější rody pražské židovské obce. Na počátku jeho vzestupu stál Leopold Jerusalem (1789-1842), velkoobchodník a továrník. Po celý svůj život zůstal věrný židovské víře a své souvěrce také finančně podporoval. Spolu s dalšími mecenáši vybudoval krátce po roce 1850 prostornou synagogu na Smíchově, kde se nacházela židovská obec a také podniky řady židovských podnikatelů. Zároveň byl přispíval také na obecné blaho a byl členem Společnosti českého vlasteneckého muzea.
 
Roku 1838 požádal císaře Ferdinanda I. o povýšení do rakouského šlechtického stavu na základě svých mnohaletých zásluh o říši, ale trvalo téměř tři roky, než panovník jeho žádost schválil. Teprve 9. května 1841 povýšil Ferdinand I. Leopolda Jerusalema, majitele bavlnářské továrny v Praze, do rakouského šlechtického stavu s podmínkou uhrazení taxy. Listina byla zhotovena s datem 28. června 1841. Došlo přitom k jisté prodlevě, protože Jerusalem na poslední chvíli změnil podobu svého znaku. Tímto majestátem získal predikát Jerusalem šlechtic ze Salemfelsu (Jerusalem Edler von Salemfels) a erb. Nacházel se v něm lev přirozené barvy, oblíbená erbovní figura českých židů, a beránek, který odkazoval na jeho podnikatelské aktivity:
 
Dělený štít. Vpravo  stojí v modrém poli na zelené půdě stříbrná kulatá věž s černou zavřenou branou a cimbuřím s pěti stínkami, nad kterým vyrůstají tři malé okrouhlé, třemi stínkami zakončené věžičky. Věž je převýšena čtyřmi zlatými hvězdami. Levé pole je dělené. V horní stříbrném poli je lev přirozené barvy s červeným jazykem, ve spodním na zelené půdě kráčející stříbrný beránek. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-zlatými a modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je rostoucí černá orlice s červeným jazykem, která má na prsou zlatou krokev.
 
Leopold Jerusalem se oženil s Franziskou Lämelovou, dcerou jiného významného židovského podnikatele a mecenáše Simona Lämela (1766-1845). V manželství se narodily čtyři děti. Dcera Pauline (1838-1910) se provdala za továrníka a velkostatkáře Jakoba Dormitzera (1821-1904), který byl roku 1875 povýšen do šlechtického stavu (viz Dormizer). Nejmladší syn Richard (1841-1907/08) byl lékařem a zemřel bezdětný v jihotyrolském Meranu.
 
Oba starší Leopoldovi synové se poměrně překvapivě rozhodli pro vojenskou dráhu. Druhorozený Edmund (1836-1866) padl jako nadporučík hulánského pluku č. 19 v bitvě u Hradce Králové. Starší Johann Theodor (1831-1898) sloužil od roku 1849 u pěchoty. Ještě téhož roku byl povýšen na podporučíka a rychle postupoval v hodnostech. Jako nadporučík 11. pěšího pluku se roku 1859 vyznamenal ve válce v Itálii a to zejména v bitvě u Verony, při srážce u Melegnana, v bitvě u Solferina a při zajišťování přechodu přes řeku Lambro. Za prokázané hrdinství byl povýšen na hejtmana II. třídy a 10. července 1859 vyznamenán řádem Železné koruny III. třídy. Roku 1863 odešel na vlastní žádost z armády a roku 1879 byl císařským rozhodnutím mimořádně povýšen na majora ad honores.
 
Ještě téhož roku (1863) požádal Johann Theodor o povýšení do rytířského stavu na základě řádu Železné koruny. K povýšení došlo listinou z 19. března 1864. Spolu s ním získal nárok na predikát rytíř Jerusalem ze Salemfelsu (Ritter Jerusalem von Salemfels) a na erb, který si nechal s odkazem na válečné zásluhy změnit.
 
Modro-stříbrně čtvrcený štít. V prvním poli stojí na zelené půdě stříbrná kulatá věž s černou zavřenou branou a cimbuřím s pěti stínkami, nad kterým vyrůstají tři malé okrouhlé, třemi stínkami zakončené věžičky. Věž je převýšena čtyřmi zlatými hvězdami. Ve druhém a třetím poli se vidí šikmo položený praporec na černo-zlatě pruhovaném ratišti s do poloviny viditelným obrazem císařského orla a s bílo-červeno-zlatým lemováním.Nad praporcem je zlatý hrot, pod kterým je do mašle uvázána modrá stuha se zlatými franclemi. Ve čtvrtém poli je na zelené půdě kráčející stříbrný beránek. Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé s modro-zlatými přikrývadly je paže ve zlatě lemované zbroji držící meč se zlatým jilcem a záštitou. Z levé s modro-stříbrnými přikrývadly vyrůstají tři pera – stříbrné mezi modrými.
 
Nějaký čas svém penzionování se rytíř Jerusalem oženil s Pauline (* zřejmě 1835), dcerou Leopolda Javala (1804-1872), poslance francouzského parlamentu a člena Židovského centrálního komitétu v Paříži. Někdy v této době přestal rytíř Jerusalem užívat křestního jména Johann a začal se psát jen jako Theodor. Pravděpodobně také konvertoval ke katolictví. Z tohoto důvodu také roku 1892 požádal o povolení odložit příjemení Jerusalem a psát se jen von Salemfels. Uvedl, že v armádě byl znám jako nadporučík Salemfels, stejně jako jeho bratr Edmund (1836-1866). Jméno Salemfels užívá také jeho syn Edmund (*1870), c. k. poručík v záloze. 7. května 1892 císař František Josef prosbu schválil a od této doby rodina užívala jen jméno rytíř ze Salemfelsu (Ritter von Salemfels).

NáhledPřílohaVelikost
Jerusalem ze Salemfelsu (1841)Jerusalem ze Salemfelsu (1841)182.83 KB
rytíř Jerusalem ze Salemfelsu (1864), rytíř ze Salemfelsu (1892)rytíř Jerusalem ze Salemfelsu (1864), rytíř ze Salemfelsu (1892)155.23 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře