Karl Hönig se narodil roku 1838 v Riedu v Dolních Rakousích. Do armády byl odveden jako dobrovolník 28. listopadu 1854 v nejnižší hodnosti k pěšímu pluku č. 49, svobodníkem se stává 19. července 1855, desátníkem 24. září 1856, titulárním šikovatelem 22. listopadu 1857 a skutečným šikovatelem 2. června 1858. 28. května 1859 konečně dosahuje hodnosti poručíka 2. třídy. 1. února 1860 je převelen k pěšímu pluku č. 76, v jehož řadách se 2. února 1863 stává poručíkem 1. třídy, 12. května 1866 nadporučíkem, 1. května 1876 hejtmanem 2. třídy a 1. května 1878 hejtmanem 1. třídy. V této hodnosti je 11. února 1880 přeložen k c. k. harcířské tělesné gardě, v jejíchž řadách slouží až do konce března 1887. Od 1. dubna 1887 je na vlastní žádost poslán na odpočinek v hodnosti majora. Během své kariéry se účastnil tažení do Itálie v roce 1859 a 1866. V prvním případě se střetl s nepřítelem v bitvě u Montebella, v druhém v bitvě u Custozzy. Roku 1878 se podílel na okupaci Bosny a Hercegoviny a byl u lokality Isacić-Musinovac těžce raněn. Za více jak 30 let služby v armádě s účastí v boji jej císař František Josef I. povýšil 15. prosince 1900 do šlechtického stavu, udělil mu predikát von a erb:
V červeném štítě vyniká zlatý orel s červenými jazyky z černé špice se svisle postaveným mečem se zlatým jilcem a záštitou, meč je v patě doprovázen dvěma zlatými hvězdami. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přílba s červeno – zlatými přikrývadly. Klenotem je rostoucí zlatá orlice s červeným jazykem.
Michal FIALA
