Rod Epsteinů odvozuje svůj původ od města Eppstein ležícího západně od Frankfurtu nad Mohanem, odkud se měl rod vystěhovat do Vídně. Když roku 1670 vydal císař Leopold I. nařízení, jež všem židům pobyt v Rakousích a Vídni zakazovalo, odstěhovali se Epsteinové do Prahy. Rod se značně rozvětvil. Na konci 18. století dosáhl největšího věhlasu Václav (Wenzel) Epstein (1758-1824). Pocházel z chudé rodiny, ale jeho otec se zapojil do obchodu židovského obchodníka a člena konsorcia vzájemně spřízněných židovských obchodníků, které si od státu pronajalo tabákový monopol.
Od roku 1771 žil mladý Epstein ve Vídni, kde absolvoval lékařskou fakultu zdejší univerzity. Po ukončení studií přijal roku 1781 místo domácího učitele u Adama Alberta Höniga (1745-1811), jež byl podílníkem stejného konzorcia, u něhož byl zaměstnán jeho otec. Ten si mladého Epsteina velmi oblíbil a dokonce mu později odkázal část svého majetku. Roku 1781 Hönig konvertoval ke katolictví a zřejmě pod jeho vlivem se ke stejnému kroku rozhodl i Václav. Oběma se tímto krokem otevřela cesta k neobyčejné kariéře.
Wenzel Epstein se podle vzoru svého ochránce rozhodl pro státní službu. Roku 1784, kdy byl Hönig jmenován dolnorakouským vládním radou a ředitelem bankálních důchodů a tabákové režie, se stal zástupcem ředitele celní režie a následně úřednikem u hornorakouské zemské vlády. Jeho velkým ochráncem byl guvernér hornorakouských zemí a zemského hejtmana nad Enží a purkrabího tyrolského Wenzel hrabě Sauer von und zu Ankenstein (1742-1799), který jej jmenoval guberniálním a prezidiálním sekretářem v Insbrucku. Roku 1788 Sauer také podpořil Epsteinovu žádost o povýšení do šlechtického stavu. Žádost podpořila i Spojená dvorská kancelář, která ale císaři doporučila, aby byl Epstein zároveň povinnen uhradit povyšovací taxu. Josef II. návrh schválil a listinou z 8. ledna 1789 byl Wenzel Epstein, hornorakouský guberniální rada a prezidiální sekretář, povýšen do šlechtického stavu s predikátem šlechtic z Ankerbergu (Edler von Ankerberg) a byl mu udělen erb:
Modro-stříbrně čtvrcený štít. V prvním a čtvrtém poli se vidí příkrá skalnatá hora, ve druhém a třetím pak liška držící v předních tlapách kotvu se závěsným kruhem a příčným břevnem – vše přirozených barev. Na štítě stojí korunovaná turnajská přílba s modro-stříbrnými přikrývadly. Klenotem je liška s kotvou ze štítu.
Po Sauerově smrti roku 1799 přešel Epstein jako dvorní sekretář k česko-rakouské dvorské kanceláře ve Vídni. Díky své inteligenci, vtipu a také mimořádnému nadání pro šachovou hru byl velmi oblíbeným členem řady učených společností. Věnoval se i numismatice a byl uznávaným odborníkem této vědní disciplíny. Jméno získal také jako žurnalista a publikoval řadu duchaplných článků v řadě vídeňských novin.