Archivováno NK ČR

Dotzauer

Mezi neoprávněně zapomenuté osobnosti 19. století patří bezpochyby Richard Dotzauer (1816-1887). Původně mlynářský rod Dotzauerů měl do Kraslic přijít údajně již koncem 16. století z Bavorska. Úředně je doložen od přelomu 17. a 18. století, kdy se zde jako první člen rodu připomíná Georg (cca 1631-1706). Sám Richard se narodil roku 1816 v rodině kraslického lékárníka a ranhojiče Johanna Floriana Dotzauera (1788-1851) a jeho manželky Anny Marie Köhlerové (1790-1843).
 
Johann Florian vystudoval v Chebu gymnázium a později pokračoval ve studiu medicíny ve Vídni a Praze, které ale nedokončil. Stal se chirurgem c. k. armády, prodělal řadu vojenských tažení a roku 1813 byl dokonce přidělen k polnímu špitálu ruské armády, která tehdy operovala v Čechách. Roku 1813 se v Kraslicích oženil s Annou Marií Köhlerovou. O dva roky později koupil Johann Florian v tomto městě lékárnu U Orla, kterou později vedl jeho starší syn Adolf (1814-1856). Johann Florian byl také velkým kraslickým patriotem. Jeho knihu „Místopis města Kraslice a přilehlých obcí roku 1821“ (Topographie der Stadt Graßlitz sammt Ortschaften im Jahre 1821), ale vydal až roku 1870 jeho syn Richard.
 
Richard Dotzauer studoval stejně jako jeho otec a bratr Adolf na gymnáziu v Chebu, odkud odešel na plzeňskou hlavní školu. Zatímco starší bratr převzal otcovu firmu, Richard se měl věnovat obchodu a proto roku 1832 nastoupil tříleté učení ve Vídni. Vážně zde ale onemocněl a nepodařilo se mu získat výuční list. Proto z metropole odešel a roku 1836 nastoupil do obchodu s koloniálním zbožím v Prešpurku (Bratislavě). Zásadní význam pro něj ale měla pro vídeňského velkoobchodníka Alexandra Schoellera, do jehož firmy nastoupil v říjnu 1839 jako obchodní cestující.
 
Často přitom zavítal do Prahy, kde se seznámil se svou vzdálenou příbuznou Eleonorou (1821-1914), dcerou obchodníka Josefa Dotzauera (1794–1878), se kterou se roku 1844 v staroměstském kostele sv. Havla na Starém Městě oženil. Současně Richard začal pracovat v tchánově podniku, který obchodoval s látkami a barvivy, krátce po svatbě se stal společníkem jeho firmy. Protože původní sídlo firmy Josefa Dotzauera, dům čp. 492 v Železné ulici, přestal potřebám podniku dostačovat, koupil Richard roku 1854 dům čp. 1009 v Hybernské ulici v blízkosti nádraží, celnice a pošty a dal jej novogoticky přestavět.
 
V roce 1846 se stal členem vstoupil do Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, jež byla z iniciativy hraběte Chotka založena roku 1833. Záhy se stal sekretáře zastupitelstva pro obchodní záležitosti, v letech 1846-1860 byl členem předsednictva jednoty a měl na starost oblast ekonomie a obchodu, a dalších důležitých orgánů. V reakci na nacionalizaci veřejného života v roce 1860 z organizace vystoupil. Na konci 40. let byl Dotzauer uznávanou pražskou osobností, což se projevilo i roku 1848, kdy byl jmenován hejtmanem pražské Národní gardy.
 
Významnou pozici získal Richard i v pražské obchodní a živnostenské komoře, která stejně jako ostatní vznikla na základě zákona roku 1850. Jeho počátky v organizaci nebyly ovšem zrovna lehké. Angažoval se totiž ve sporu o obsazení úřadu prvního prezidenta komory a protestoval proti jmenování svého vzdáleného příbuzného Johanna Riedlovi (1801-1858), pozdějšího šlechtice Riedla von Riedenstein. Roku 1862 se však stal viceprezidentem a roku 1874 prezidentem této organizace.
 
Protože k podnikání ve velkém byl nezbytný úvěr, začal se Richard angažovat i v bankovnictví. V roce 1863 se podílel na založení České eskontní banky a zasedal v její správní radě, byl také ředitelem Hypoteční banky království Českého a řadu let působil jako předseda správní rady České banky Union a dalších podniků
 
Císař František Josef I. ocenil jeho zásluhy kabinetním listem 26. října 1866, kterým mu udělil řád Železné koruny III. třídy. Listinou z 12. března 1867 byl pak Richard Dotzauer povýšen do rytířského stavu s predikátem rytíř Dotzauer (Ritter von) a byl mu udělen erb:
 
Čtvrcený štít. 1. a 4. červeno-zlatě polceno s černou orlicí s červeným jazykem. 2. v modrém štítě je zlatý úl, k němuž se slétají zlaté včely. 3. v modrém je zlatá kotva. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenotem na pravé je přirozený, zlatě a černě zbarvený kohout, přikrývadla černo-zlatá, červeno-zlatá, na levé pak černo-zlatě dělený gryf s červeným jazykem, přikrývadly modro-zlatá. Pod štítem se vine zlatá páska s černou devizou DEUTSCH UND FREI.
 
První a poslední rytíř Dotzauer zemřel bezdětný roku 1887 v Praze.
 

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Dotzauer (1867)rytíř Dotzauer (1867)152.39 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře