Archivováno NK ČR

Anhauch

První významným předkem rodu Anhauchů byl Markus. Pocházel ze Lvova a byl obchodníkem. Roku 1828 získal povolení usadit se v Storožinci (Сторожинець), okresním městě jihovýchodně od bukovinské metropole Černovic. Jeho syn Salomon byl prvním zdejším židem, který císařským dekretem z 2. prosince 1865 získal povolení kupovat bez omezení zemědělské pozemky a nemovitosti patřící křesťanům.
 
Z této rodiny pocházel i Max Anhauch (1863-1945), jehož otec, dr. David, měl vysokoškolské vzdělání a byl pravděpodobně lékárníkem. Max svou kariéru začal jako bankovní úředník, záhy však přešel k dřevozpracovatelskému závodu barona Poppera „Bucovina“, kde se vypracoval do nejvyšších pozic. Postupně dosáhl řady funkcí i v jiných podnicích. Byl jmenován komerčním radou a správním radou řady akciových firem: mateřského podniku Bucovina (Holzindustrie A. G. „Bucovina“), Rakouské hypotéční banky ve Vídni (Österreichische Immobiliarbank A. G.), Továrny na výrobu portlandského a římského cementu v Černovicích (Portland- und Roman-Cementwerke A. G.), Lihovaru a likérky bukovinských zemědělců (Spiritus- und Likörindustrie der Bukowinaer Landwirte A. G.) a navíc členem státní železniční rady. Za zásluhy získal i řád Železné koruny III. třídy.
 
Roku 1887 se oženil s Rosou Beinerovou. S rodinou žil v bukovinské Sučavě (dnes rumunská Suceava) ležící na hradicích s Rumunskem a navíc vlastnil dům v Černovicích. Zde se také narodilo jeho šest dětí, tři dcery a synové Julius, Dyonys a Albert. Na počátku 20. století žil Max Anhauch ve Vídni na prestižní adrese v Prinz Eugen Strasse 68 ležící v bezprostřední blízkosti Belvederu, rezidence následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este.
 
Nejvyšším rozhodnutím z 11. srpna 1917 ocenil císař Karel I. jeho zásluhy rytířským titulem uděleným bez taxy. Listinou ze 4. prosince 1917 pak získal spolu s konfirmací predikátu rytíř Anhauch (Ritter von Anhauch) a erb:
 
Zlato-zeleně polcený štít. V pravém poli buk se zelenými listy a  kořeny, v levém pět zlatých hvězd (2:2:1). Na štítě stojí dvě korunované turnajské přílby se zeleno-zlatými přikrývadly. Klenotem na pravé přílbě je v zeleném hnízdě sedící zlatý pelikán krmící vlastní krví mladé, na levé pak dvě zavřená křídla – přední zelené, zadní zlaté. Pod štítem je zlatá páska se zeleným heslem Labore et perseverantia.
 
Max rytíř Anhauch zemřel krátce po skončení druhé světové války, v červenci 1945, v rumunském Temešváru.
 
 
Gold, Hugo (ed.), Geschichte der Juden in der Bukowina, Bd. 2, Tel Aviv 1962.

NáhledPřílohaVelikost
rytíř Anhauch (1917)rytíř Anhauch (1917)209.67 KB

Autorem jednotlivých medailonů (není-li pod textem uvedeno jinak), je Jan Županič, kresby erbů jsou prací Michala Fialy. Pod texty jsou uvedeny odkazy na literaturu s výjimkou základních genealogických příruček. Pokud není u jednotlivých rodů literatura zmíněna, vycházel autor jen z originálních archivních materiálů uložených v Národním archivu v Praze (fond Ministerstvo vnitra Vídeň, Šlechtický archiv) a v Allgemeines Verwaltungsarchiv ve Vídni (fond Adelsarchiv).  
Případné dotazy směřujte na kontaktní e-mail: novanobilitas@gmail.com

Poslední komentáře